1280_800_20100523125942386444 – kopie.jpg
Zatím nepíšu nic.
Sleduji seriál: Supernatural season 12
_____________________
Čtu knihu:
_____________________
Poslouchám hudbu: Good Charlotte, Simple Plan
_____________________
Facebook: Dorian Harst - aktivní
_____________________
Instagram: dorian_harst - aktivní

A tak jsme na konci... smějte se!

A tak jsme na konci... smějte se! - obrázek

A tak jsme na konci... smějte se! - obrázek

nemám k tomu moc, co povědět...
zklamali jste mne a já klamu sebe...
A více mne to bolí, než vás... ale komu na tom záleží...
Tak buďme ticho a přijměme pravdu...
Nikdo
Dělám si, co chci… a už tu prostě nechci být…
Není to tak, že by mi došly nápady, nebo bych neměl/a co psát, ale prakticky nemá proč psát. Možná jsem již příliš náročný/á, že mne neuspokojuje odezva čtenářů a možná by mi to bylo jedno, i kdybych dostával/a ke každému článku hromady komentářů. Cítím jen jakousi nechuť k tomu, tvořit pro ostatní texty, které mne nenaplňují a mnohé z nich mne ani nebaví.
Pokud jde o NO Porn, přestalo mne to bavit někde u třetího dílu a odmítám se nutit k tomu, to dopsat, když bych ten text musel/a odfláknout jen kvůli tomu, aby to prostě už bylo hotové. Takže NO Porn nebude. Nevím, zda mne chápete… dělám věci, které dělat nechci a už to vede k mé vnitřní nespokojenosti nad vším.
Co se týče psaní jednorázovek, které mne dříve hodně bavily, protože se vám líbily, tak mám pocit, že čím více se v nich zlepšuji a dostávají dobrý příběh, tím méně názorů a reakcí k nim dostávám a větře, že to zamrzí, když to člověk píše hodiny a zapáleně s tím, že se vám to bude líbit. Nelíbí? NO problemo – nebudou! Už to tu nebudu s nikým řešit a vím, že několik z vás mi ten koment dá, za což jsem rád/a, ale většina si buď přečte, nebo nepřečte a odejde, aniž bych za svou snahu něco získal/a. Je to od vás sobecké… a je mi to jedno… všechno je mi jedno…
Ve stínu mocných dokončím, jako jedinou povídku tu, co je rozdělaná. Po jejím ukončení ruším blog, jak jsem již řekl/a. Ta povídka je rozpracovaná už dlouho a je to vůbec má první yaoi/shonen ai povídka na pokračování, co jsem kdy stvořil/a. Bude tedy fér, když jí i skončím. Nemůžu říct, že by mne bavila až tak, ale spíše mám ty postavy rád/a a tak jim chci dát konec.
Usagiho pro vás nedokončím, protože si ho nezasloužíte. Dopíšu si jej pro sebe, až to tu přestane fungovat. Toť vše, co k tomu mám… a cítím se trochu jako Kioshi v posledních kapitolách. On taky věděl, že přijde konec a bylo mu to líto, ovšem smířil se s tím. Bohužel nevíte (krom Nocturny), jak Kioshi skončí, tak doufám, že nedopadnu podobně, ačkoliv jsem sebe sama/u vždy přirovnával/a k Usagimu… jsem Usagi a v tuto chvíli – být jím skutečně – mám chuť sáhnout po noži a potrestat se. K ničemu by to nebylo…
Ohledně Touhy vlastnit, která se bude i nadále psát… nebudu ji zde vydávat, jen k povídce hodím odkaz na stránky spoluautora, kde bude možné číst ji dál. Touha mne neskutečně baví a je to skvělé s někým spolupracovat, zvlášť, když Elrian je tak milá a ochotná. Doufám, že od vás dostane k dalším dílům více komentů, protože se vážně snaží a zaslouží si je. Byl/a bych rád/a.
Dvojsrdcí i Daito jsou dopsaní, k tomu nic. Okamžiky byly dle mého zbytečné, protože k nim není přidaný jediný koment, tak jsem si je asi psal/a pro sebe. Stejně jako většinu „Ostatních povídek“…
Co bude dál s blogem? Po dopsání Ve stínu mocných, jej budu oficiálně rušit a po nějakou dobu jej tu nechám jako archiv mé tvorby, než nejspíše nakonec vše smažu a nic z Krvavých motýlů nezbude. Je však zakázáno cokoliv kopírovat, jsou to mé texty a zůstanou pro mě. Nemáte právo si nic z toho brát, byť čistě pro osobní potřebu.
Co bude se mnou? Zapomene se na mne a zemřu jako autor. Buď se o mne dozvíte, že jsem vydal/a knihu, anebo už o mne neuslyšíte. A nakonec jsem měl/a pravdu s tím, že toto bude poslední rok Nikoho. A skutečně budu pomalu umírat, protože psaní je pro mne jediným způsobem, jak se vyjádřit, jak něco cítit, jak dát projev mne samé/mu. Nic jiného neumím a psaní jsem i obětoval/a kresbu a malbu, která mi dříve hodně šla a bavila mne. Dnes už nevytvořím nic, přestal/a jsem s tím, na úkor textů… a i ty zaniknou. Tak to je a bude…
Pokud je někdo, kdo by se se mnou chtěl setkat, poslední možnost bude mít na Akiconu 2012, kde budu a dále už nevím, co bude… nechci to vědět, nic si nežádám a od nikoho nic nechci… pokud byste mne chtěli vidět – můj email funguje, můžete se ozvat. Postranní panel pro zprávy – není určený pro komentáře! Vy se to snad nikdy nenaučíte!
A nechci, aby mne kdokoliv z vás přemlouval, či tak… vím, kdo jsem, co umím a neumím a spíše je škoda slov k tomu cokoliv říkat. Spíše se nevyjadřujte nijak – to přece umíte nejlépe – mlčet. Když mlčíte celou dobu, mlčte dál.
Jop, ještě si zde vydám jednu jednorázovou spolupráci s Yuki-chan, protože už ji píšeme a je slíbená od Advíku. Chci to dodržet a dodržím.
A teď mne jen nechte padat dolů… tiše a doufám, že i důstojně…
Těm, kteří se mnou byli a zůstali až do konce, moc děkuji a vždy jsem si strašně moc cenil/a jejich podpory, neb to povětšinou byli oni, kvůli komu jsem psal/a dál… Děkuji moc za vše, jste úžasní.
Asi už nemám, co více říct… tak už nic říkat nebudu…
17.08.2012 13:30:07
Dorian Harst
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one