1280_800_20100523125942386444 – kopie.jpg
Zatím nepíšu nic.
Sleduji seriál: Supernatural season 12
_____________________
Čtu knihu:
_____________________
Poslouchám hudbu: Good Charlotte, Simple Plan
_____________________
Facebook: Dorian Harst - aktivní
_____________________
Instagram: dorian_harst - aktivní

Hibiki smutní a ? je doma!

Hibiki smutní a ? je doma! - obrázek

Hibiki smutní a ? je doma! - obrázek

Hibiki je myš... moje myš...

Článek o mém zvířectvu toho nejmenšího vzrůstu a o tom, jak vás prosím, abyste mi pomohli s výběrem jména, pro mého nového malého drobečka.
Děkuji vám za přečtení a za pomoc...
Nikdo
Nevím, zda to víte, ale krom psa a dvou kočkovitých šelem, chovám i myši. Jsou to laboratorní myšky, tedy v tomto případě jen jedna.
            Poprvé jsem si pár (dvě) myšky pořídil/a před dvěma lety na vysoké škole, protože jsem dojížděl/a a bez zvířat ve svém okolí citově strádám. Je to zvyk, je to zodpovědnost o něco se starat, něčemu se věnovat a i ten pocit, že dýchající tvor je na mne závislý svým životem mi pomáhá při mých méněcenných stavech. Aspoň ty myšky mne potřebují, když už nikdo jiný ne. Tenkrát v zimě jsem si tam přivezl/a terárium a v tamějším zverimexu na mne čekaly Jarro a Duffy. Byly to samičky, ale já všem svým myším dávám mužská jména a tato jména byla volena po dvou mých kamarádech. Jarro byl stříbrný, Duff černý, a skutečně svým jmenovcům dělali čest, protože stříbrná myš byla plachá, více bojácná, kdežto Duff se neohroženě pouštěl do výprav po teráriu, všechno ožíral, miloval běhací kolo. Jako ke svým prvním myškám, jsem k nim měl/a vážně velice hluboký citový vztah. Přispělo k tomu i to, že jsem s nimi cestoval/a z domova na kolej i naopak, kdykoliv byly prázdniny. Po ukončení studia se mnou putovaly domů, i když maminka myši nemůže snést a bojí se jich, tak Jarro a Duff byly prostě naši a už k nám patřily. Byly to skvělí přátelé, radost je pozorovat, protože na sebe byly hodně vázané a Duff byl takový svůdník, protože rád Jarra olizoval a muckal se s ním. Krásní byli, Duff druhou myšku chránil, nedali bez sebe ani ránu a Jarro byl spíše domácký typ, když trhal papírové kapesníčky na kousky a vystýlal tak jejich společný pelíšek v domečku. To byla jeho parketa. Kdyby to byli lidé, věřím, že by se milovali.
            Přibližně po roce a půl Jarro zemřel. Byl to smutný den, nejen pro mne, ale hlavně pro Duffyho. Bylo to stářím, myšky se dožívají kolem dvou let a už na to měl věk. Bohužel několik dní později po něm, jsem našel/a i Duffyho mrtvého. Mám ale za to, že v tomto případě to bylo smutkem, protože jak jsem řekl/a oba na sebe byli vázaní a zbožňovali se. Duff už byl sám nesvůj, postrádal energii, tesknil, bylo to na něm vidět. A teď si myslete, že myš nemá city, že nemůže po ztrátě přítele nic cítit, protože je to jen hloupý tvor. Budete se mýlit, Jarro a Duffy byli skuteční, měli se rádi a jeden druhého následoval i na smrt. Tak skončili mé první myšky.
            Měl, nebo máte někdo doma laboratorní myši? Pokud ano, tak jistě víte, že jsou daleko lepšími společníky a lépe se na ně kouká, než na nějakého křečka, či morče. Nechápu, proč jsou křečci tak přeceňovaní, když při tom jsou to tvorové nudní, líní a velmi často se jen nakrmí a zalezou zpět do domečku, kde spokojeně tloustnou a nic z nich nemáte. Pokud nevíte, jaké domácí zvíře si pořídit a psa nebo kočku vám rodiče nedovolí, volte jednoznačně myšku, nejlépe dvě, neb jsou to společenská zvířata. (Pozor na pohlaví, abyste neměli mláďata) Nejen, že ji zachráníte od jistě smrti ve chřtánu hada, protože pro tenhle účel se chovají a prodávají, ale získáte tím i živé domácí kino a bezvadné kamarády. Dají se ochočit, mohou přijít na ruku, ačkoliv já tohle nedělám. Nechávám jim svobodu. Mám je rád/a.
            Po Jarrovi a Duffym jsem nechtěl/a nechat terárium prázdné, tak jsem se znovu vydal/a lovit do zverimexu. Každý by mi řekl, že lépe je pořizovat od chovatele, tak mohu oponovat, že chovatelku, co do daného obchodu myši dodává, důvěrně znám. Vím, že se o své chovy stará, vím, že kříží a známe se od střední školy. Domů jsem si z obchodu vezl/a znovu dva maličké vyplašené tvorečky, co se těšily na dlouhý život a vzájemnou společnost. Jedna z myšek (opět samičky, protože jsou klidnější a méně smrdí) je znovu stříbrná a dostala jméno Hibiki – z mojí povídky Attempt to have a life. Hibiki je původní postava z povídky Sparkless od spisovatelky Dyamirity a měl bílé vlásky, proto dostal tohle jméno. Druhá strakatá myš (bílo-černá) dostala jméno Mael, čistě proto, že se i to jméno líbilo.
            Bohužel nemohu říci, že by si nějak výrazně rozuměly a spíše, abych tak řekl/a jely každá za sebe, i když také jedna druhou měly rády. Stříbrný Hibiki je fantastický, ten mi přirostl k srdci, protože je povahou stejně neohrožený, jako býval Duffy a všechno by zkoumal, do všeho se hrne a očuchává. Také miluje okusování všeho možného a nebrání se žádným chutím. Vše musí ochutnat, včetně syrového masa, tvrdého chleba, salámů, všemožného ovoce, zeleniny, kočičích i psích granulí, vajíčka, šlehačky, jogurtu, tvarohu, čokolády, různých větviček a nakonec dřevotřísku domečku, který se pod jeho zoubky pomalu ale jistě rozkládá. Hibiki je dravec, určitě bychom si rozuměli. Lev salónů, abych tak řekl/a.
            Mael. Maelek byl už od prvopočátku příšerný strašpytel. Byl sice krásný, to ano, ale příliš ho vidět nebylo, protože stačilo, abych se mihl/a kolem terária a rychlostí neřízené střely se zdekoval do domečku, kde to rozdýchával. Proto jsem dlouho nemohl/a vypozorovat jeho charakter a chování, protože není moc snadné zkoumat tvorečka, který není k nalezení. Bohužel jsme se nějak více nepoznali, byl vždy takový a nikdy se moc neuklidnil, až před několika dny, kdy se začal chovat divně a bylo na něm vyloženě vidět, jak je nesvůj. V posledních měsících výrazně zhubl a nikdy nedosáhl velikosti Hibikiho ani jeho váhy. Velikostně na nich byl výrazný rozdíl, když se společně krmili, tak seděli vedle sebe a zatímco kulaťoučký Hibiki vypadal v nejlepší kondici, tak na Maelkovi kostičky jenom hrály. Při tom jedl pěkně, zakládal si na piškotech, které si nosil do domečku a tam je hladově nestydatě požíral, jen jaksi – nepřibíral. Došlo mi, že je nemocný. Jenže jděte s myší k veterináři, že? A rozhodně nenechám toho našeho vesnického doktora, aby prováděl ty své operace, které nikam nevedou. Nechal/a jsem tomu volný průběh, doufaje, že se uzdraví. Jenže zřejmě šlo o něco dlouhodobého, protože Mael už to nevydýchal. Před nedávnem, je to pár dní, jsem jej našel/a v domečku, mrtvého. Bylo mi to líto, protože se chudinka nikdy nezbavil strachu a vždy byl hodně plachý. Stresoval se, plašil se z každého pohybu. Škoda, avšak jsem rád/a, že se mnou prožil kus svého života, kdy nebyl jen potravou pro hada, či dravce. Sbohem, Maelku.
            Nechci tam nechat Hibikiho samotného, byl již na přítomnost jiné myšky zvyklý a je to společenský divoch. Proto jsem se rozhodl/a, pořídit mu znovu společníka, aby nestrádal v osamění. Dnes jsem si byl/a po cestě z dovolené pro dalšího obyvatele své domácnosti a je to znovu samička, neb vážně nemám v úmyslu množit. Je malá, mladá, světlounce hnědá s bílou skvrnou na zádech. Vypadá zatím plaše, ale snad se otrká. S Hibikim se zatím nikterak moc nesnášejí, perou se a malá píská… dostala proto do terária vlastní domeček.
 
            Nemohu se ale rozhodnout pro jméno, proto vás prosím o pomoc. Na jménech mi záleží a mám okolo nich spoustu nápadů, jen nevím, které zvolit.
            Atsushi: protože je z povídky mé oblíbené spisovatelky D, a byla to má oblíbená postava.  Moc se mi líbil, upír to byl, milující, jemný, ale zároveň silný a vážný.
            Gackt: není to jasné? Slavná j-popová hvězda, kterou musí znát každý milovník Japonska a jeho hudby. Prostě Gackt.
            Kyozumi: Protože to byl bubeník Anli Pollicino a to jméno se mi zatraceně moc líbí. Jen si to vyslovte: Kyozumi, Kyozumi, Kyozumi…
Tak… ještě jsem přemýšlel/a o hidem, ale hide už se u mě jmenuje můj plyšový králík a tohle jméno bych dal/a asi všemu, co se hýbe. Tomu už se říká závislost.
            Kdybyste chtěli, můžete mi také nějaké jméno navrhnout, zvážím ho. Ale určitě chci japonské a pokud možno po nějakém J-rockerovi, kterého znáte… nemusí ale být…
            Doufám, že mi pomůžete s vybíráním vhodného pojmenování pro můj nový přírůstek a do komentů mi povíte svůj názor. Určité vám dám vědět, jak se mladé myšce daří a jak se s Hibikim ne-snášejí. Přeji jí tímto hodně štěstí, a aby si se starším padli do oka… :/ .
            Děkuji vám, že jste si přečetli příběh mých myšek a tak nezůstanou zapomenuté.


03.08.2012 18:45:54
Dorian Harst
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one