1280_800_20100523125942386444 – kopie.jpg
Zatím nepíšu nic.
Sleduji seriál: Supernatural season 12
_____________________
Čtu knihu:
_____________________
Poslouchám hudbu: Good Charlotte, Simple Plan
_____________________
Facebook: Dorian Harst - aktivní
_____________________
Instagram: dorian_harst - aktivní

Report z Animefestu 2012

Report z Animefestu 2012 - obrázek

Report z Animefestu 2012 - obrázek

Je to takové suběktivní.. z mého pohledu...
Má to i dost chyb, protože je to psané narychlo a nevím, zda to někoho bude vůbec zajímat...
Tak takovýhle pro mě byl AF 2012...
A co Vy? O.o
Měl/a jsem už dlouho domluvené, že na (svůj první) AF pojedu, i když počet lidí, s nimiž bych tam být měl/a se smrskl na jednoho (Shizuo). I tak to bylo slíbené a já se nemohl/a dočkat, až to tam uvidím, co si všechno projdu, co nakoupím, koho nového poznám a jak se tam vyspím, i když ubytování jsem zařízené neměl/a.
Na loňském Akiconu jsem cosplayoval/a Tobiho - Naruto, ale že ta maska byla nepohodlná, letos jsem zvolil/a Sasoriho. Ono se mi to hodilo, neb kvůli hidemu jsem již červeno-růžovou barvu vlasů měla a Sasori je dle mého jedna z těch méně náročných postav ke cosplayi. Mám ho jinak rád/a, jsem trpící představou, že Sasori je jako loutka bezpohlavní XD
Odjížděl/a jsem v sobotu ráno, i když byl con už od pátku, ale z osobních důvodů to jinak nešlo, vše jsem měl/a sbalené a bylo toho spíše více, než méně, ale což. Cesta byla nekonečným utrpením ty tři hodiny vlakem až do Brna, kdy si s Vámi nějaký muž neustále potřebuje povídat o historii svého města a z okénka Vám ukazuje trať, která vedla tam a tam (za časů jeho pra pra děda) a Vy se zaujatě tváříte, že Vás to zajímá… O.o no konec!
A konečně v Brně! Poprvé v Brně a teď už můžu říci, že se tam vrátím. Město je to nádherné, ale OBROVSKÉ! Trošku jsem měl/a problémy se šalinou, kterou se mám dostat na Brněnské výstaviště, protože všude byla hromada lidí, ale až konečně jsem uviděl/a dva „dark gothic“ lidičky a s potěšením zjistil/a, že jedou také mým směrem, nasedl/a jsem na linku jedna. Při výstupu už bylo všechno jasné! Výstaviště se stalo mým domovem od chvíle, co jsem vylezl/a z toho pekelného tramvajovitého stroje a uviděl/a skupinky otaku v coplayích před vstupem, byl to takový ten povznášející pocit, kdy se Vám rozbuší srdce a Vy víte: – ano, tohle bude bomba! A byla!
Vlézt do budovy, zaplatit, projít si program, co kde zrovna je, navléct se do cosplaye a nechat svět „obyčejnosti a normálnosti“ daleko za sebou, neb sem něco všedního nepatřilo. Bylo něco kolem desáté, ale už tam bylo mrtě lidí, možná někteří mžourali od nevyspání, ale každopádně se usmívali, venku bylo nádherně a čekal nás den nabitého programu. Otaku jsou všeobecně velice přátelští lidé, milí, usměvaví, rádi si popovídají, poradí Vám, nebo dokonce dovedou na to správné místo. Kéž by takových komunit bylo více, nebo ještě lépe – kéž by všichni byli takoví. Ani jedinkrát jsem se nesetkal/a s nějakou odmítavou reakcí, nebo negativismem obecně. Vše tam bylo ve velice přátelském duchu a každý mohl být každému kamarádem za chvíli…
Zprvu v hlavní budově jsem se zarazil/a, že je to celkem malé, ale při pohledu z proskleného prostoru u schodů byl úžasný pohled na nedalekou druhou budovu (rotundu), kam také proudily davy lidí. Má další cesta tedy vedla tam. Byl jsem uchvácen/a těmi vynikajícími cosplayi, na nichž museli otaku tvrdě pracovat dlouhé měsíce, a pilovat maličkosti, aby byli dokonalí. Postavy z mnoha anime, z nichž jsem mnohé ani neznal/a mi imponovali, bylo to geniální a s každým jsem se chtěl/a fotit XD…
V rotundě byl malý ráj pro všechny otaku, jen co se tam vešlo, tak po obou stranách chodby stály obchůdky a stánečky s všelijakými anime serepetičkami, doplňky ke kostýmům, plackami, plyšáky, šperky, oblečením, vším k lolitě, cédéčky, plakáty… cokoliv vás napadne. Byl to takový malý svět sám pro sebe… :P
Uvnitř rotundy bylo plátno a (trošku kino) s cca 250 místy, což bylo vzhledem k návštěvnosti celkem málo a mne popravdě zklamalo, že jsme se nevešli všichni, kteří se vejít chtěli. Za hodinu byla v programu soutěž kostýmu, na níž bych rád/a šla, ale… (všimli jste si, že pořád píši v jednotném čísle?) Shizuo (z anime Durarara) zatím nebyl. Proto přišel na řadu telefonát a on na mě ten můj ňuňu čekal na nádraží už půl hodiny, neb jsme byli špatně domluvení. Do teď mne to strašně mrzí a pořád bych se mu omlouval/a. Tak jsem na něj tedy počkal/a u vchodu, protože se vrátil na con. Než přijel, tak jsem potkal/a Kiliene, s kterou jsme na sebe náhodou narazily a vůbec jsme netušily, že tam ta/ ten druhý/á bude a byl to prostě masakr XD pořád to nechápu…
            Za několik minut potom přijel můj Shizuo, a po pevném přátelském objetí, kdy jsme se téměř půl roku neviděli, jsem se mu opravdu začal/a omlouvat za to mé nepochopení. Ale on je hodný a vůbec to nebral zle… od té doby jsem tam byl/a převážně s ním…
            Opět jsme zamířili do rotundy, kde byla na řadě soutěž kostýmů, ale když jsme u obou vchodů dovnitř do promítacího sálu uviděli ty dech beroucí davy lidí, ty fronty na sebe se mačkajících lidí, kteří se sotva hnuli z místa – neváhali jsme a šli do toho :D bohužel, asi po půl hodině, kdy jsme čekali a oni pouštěli dovnitř jen po pár lidech, tak jsme se na soutěž nedostali. Byl jen omezený počet míst a na schodech kvůli požárním předpisům bylo zakázáno sedět. Nevadí… tak se nakupovalo… mám ulovené nemožné množství placek (Hide, Gackto, Cloud z FF, Yaoi inside, I need seme, Grimmjow, a nevím, co ještě… je jich hodně) a někde u yaoi placek jsem narazil/a na holčinu v cosplayi Sebastiana s Kuroshitsuji v doprovodu s moc milou slečnou (která mimochodem také čte povídky mé oblíbené autorky a má nádhernou BJD) Ritsu, a daly jsme se do řeči. U yaoi se totiž lidé vždycky seznámí XD XD XD a pak jsme se od sebe nehnuli. Velká čtyřka: Sasori (Já) Shizuo, Ritsu a Sebastian. Nikdy byste nevěřili, kolik yaoistek se dá najít na tak malém prostoru XD… ta děvčata (všechna) musela být yaoistky… světe, třes se!
            Po focení s kýmkoliv možným s kecání, nastala druhá ohromná davová panika z toho, že přichází na řadu cosplay divadlo a my prostě musíme dovnitř! Povím Vám, už těsně u dveří, kde se na sebe tlačila ta ohromná masa lidí, jsem si myslel/a, že umřu, nebo minimálně omdlím, neb s mou výškou (čti: mrňavostí) tam bylo nedýchatelno, ale nakonec se nám podařilo dostat se dovnitř. Už to sám o sobě byl zázrak, s přihlédnutím k tomu, kolik lidí se dovnitř nedostalo a kolik jich tam už bylo. Stejně jsme si už nesedli a museli jsme stát okolo zdi rotundy, ale že se celý ten sedací prostor svažoval dolů, kde bylo podium, viděli jsme fantasticky.
            Cosplay divadlo byl opravdu bezva zážitek a jsem rád/a že jsme ho mohli vidět, i když třeba oproti loňskému Advíku to zase nebylo ono. Na takových conech je zázrak, když funguje vždy vše a tady byl opravdu problém s ozvučením, mikrofony fungovali špatně a celkově technika byla taková na dobré slovo. Nicméně se tam objevili scénky převážně z Naruta, potom Bleach, Vocaloid, Happy Free Friends – kteří byli dokonalí, Kuroshitsuji aj. Etooo bylo jich dost to ano, ovšem jen málo co dokázalo diváka nadchnout, což byla škoda dle mého. Tuším, že program trval asi hodinu a někde skoro ke konci se nám ukázal chlapec – spíše mladík, hovořící anglicky, a byl jen do půl těla a v korzetu!!! Drazí čtenáři, dovede si představit, co to s mou psychikou labilního člověka udělalo, vidět hezkého kluka v korzetu, jak se promenáduje po podiu a kdybych měl/a otevřenou pusu, slintal/a bych jim na koberec. V tu chvíli mne zasáhl silný majetnický pocit, že ho mohou vidět všichni a není jenom můj, že se předvádí mnohým, místo toho, abych měl/a právo si jeho polonahotu přivlastnit jen pro sebe. Zabít mne!!!
            Po divadle jsme shledali, že nic důležitého se zatím nekoná a já a Shizuo jsme měli v plánu soukromější zábavu, neb jsem měl/a slíbeno, že se půjdeme podívat na věž, ukáže mi Brněnské hodiny a zajdeme do Maid Caffe (tuším, že tak se to jmenovalo) na banánový koktail, abychom oslavili naše narozeniny.
            Vrátili jsme se akorát před promítáním anime filmu v rotundě, což bylo okolo osmé a dávali: Děti, které následují hvězdy. Pokud jste ho již někdo viděl, nebo víte, kde ho stáhnout, můžete mi sem hodit odkaz, protože to film skutečně báječný. Dokonalé efekty, krásná kresba, příběh by lepší, než by kdo mohl očekávat. Opravdu jsem si to užíval/a, atmosféra mne pohltila, bylo to velkolepé a zakončení by dostalo snad každého. Ještě jednou říkám – najděte si ten film, musíte ho vidět, stojí to za to… myšlenka je geniální a zpracování neméně skvělé. To mi právě utekl Shizuo, a neviděl/a jsem ho do rána. Nebojte – všechno okey…
            Na co jsem zapomněl/a,… před promítáním jsem si koupil/a světlounce růžového plyšového králíka s extrémně dlouhýma ušima, který byl totálně cute XD … dostal jméno – chvilka napětí – „hide králík“ XD… to určitě nikdo nečekal, že? Miluju tu hračku XD
            A po filmu následoval/a jedna z těch příjemnějších věcí (ne, že by film nebyl příjemný – naopak) – hentai a yaoi. Museli jsme se proto vrátit do hlavní budovy, neb přednášky se konaly v sále A, a že to bylo v sexuálním podtextu, tak organizátoři před vstupem do sálu požadovali občanské průkazy. XD Kolem mne se vracely nějaké mladé slečny, smutňoučké, že na to nemohou… ach, v tu chvíli jsem pociťoval/a silný pocit zadosti učinění a pýchu svého věku i když jindy bych jím opovrhoval/a. Bylo to milé – smět dovnitř :P
            Přednáška: Fenomén Hentai, aneb proč jsem to sakra četl, byla zábavná, přednášející se opravdu snažil, bylo vidět, že o tom ví, je zkušený v projevu před lidmi a pokud mluvil o nějakém hentai, nezapomněl zmínit: „četl jsem to čistě z informativních důvodů“ XD samozřejmě, jak jinak. Co mne mrzelo, že lidé už byli polomrtvý po prvním dni, kdy jich spalo jen málo a příliš se dle mého na výklad nesoustředili. Jinak to bylo povedené a hlavně v historii hentai jsem se rád/a dozvěděl/a něco nového.
            YAOI! Tohle slovo bylo skloňované snad všude, vždy a všemi… po hentai se právě venku před sálem shlukl ohromný dav – nejen slečen, což překvapilo, aby se dostali na přednášku, kde hlavním tématem bude šuk mezi chlapy XD zabi-to. A chlapci skutečně neváhali a držíc se za ruku svých slečen, aby dokázali svou pravou orientaci a že do sálu nejdou dobrovolně, usedli na místa. Vedle mě z jedné strany seděli dva poměrně mladičcí kluci, kterých jsem se ptal/a, proč tam jsou, a oni řekli něco ve smyslu, že je zajímá, co na tom holky tak vidí a rádi se prý něčemu přiučí XD XD XD XD mazec. Jeden z nich byl tak milý, že jsme si vyměnili FB a potom už čekali na Angie, co se do toho pustila ve velkém stylu a nebála se ničeho, co se týkalo yaoi obecně. Ano, zašli jsme i detailně dál, ovšem hlavními tématy bylo, proč tolik dívek tíhne k yaoi, zda jsou muži v nich opravdu muži a pokud ano, zda jsou to homosexuálové. A skončili někde u toho, jak se dá párovat Sam a Dean z Lovců duchů, nebo Magneto s Profesorem X z X mena. XD >.< a bylo i hůř… Protože jsem už na několika přednáškách o yaoi byl/a, tak s klidem můžu říct, že tohle jedna z těch nejlepších a vážně na ní bylo živo. Lidé se zapojovali, smáli se, neb slečna byla vážně vtipná a celé to bylo pozitivně příjemné. Líbilo se mi to, vážně, že ano.
             A jelo se dál… příliš lidí ze sálu neodešlo, protože teď je jelo ve velkém yaoi stylu a promítli nám na obrazovce Papa to kiss in the dark, které v některých scénách vážně není nevinné. A Ti kluci vedle mě zůstali sedět i při těch momentech, kdy bylo zjevné, co se v anime děje. Podíval/a jsem se na ně a oni měli chudáčci vykulené oči a zírali na to s jakýmsi zděšením a nechápavosti. Určitě se divili, jak to, že tam ještě sedí XD… ale pak se smáli, všichni se smáli, bylo to hezké, takové vytlemené, protože i když to anime znám, tak v okamžiku kdy se směje celý sál, nejde si to neužít naplno XD
            Dále, když už nás skončil chlapecký sex, tak byly dvě hodiny ráno a v sále se promítalo nepřetržitě celou noc jeden film za druhým. Pochybuji, že někdo z té celé přelidněné místnosti viděl nějaká další snímek, protože už to bylo tak, že se spalo. A spalo se na židlích, na sousedovi, na batozích, kterými jsme si podpírali hlavy a já – Bože díky – jsem našel/a volné místo vedle na koberci, kde jsme se uhnízdili se Sebastianem a nechali Ritsu volné židličky, kde se také uvelebila. Hned při prvním protažení mezi dobou, kdy se člověk probudí pro nepohodlnost podložky, jsem kopl/a někoho do hlavy. Nemilé… O.o … ale tak naspal/a jsem asi tak tři hodiny, možná méně, nevím přesně… ale stačilo, to. Ráno (asi kolem půl šesté) bylo drsné! Co na to říct, byl/a jsem absolutně rozlámaný/á, zvalchovaný/á, zničený/á, rozcuchaný/á a rozmazaný/á… tudíž návštěva toalet byla nezbytná, kde jsem provedl/a nezbytnou ranní hygienu. Jak jsem věděl/a, Zombie Walk byl předešlého dne v Praze, tak jsem nechtěl/a vypadat jako někdo, kdo se z něj právě vrátil. S velkým úsilím se mi podařilo opět vypadat jako – loutka Sasori XD a tak jsem se vrátil/a zpět do sálu, kde to ještě pospávalo a poté vylézt na světlo světa do chodby a posadit se na první volnou židli, co byla v dosahu. Vůbec mi nevadilo, že se vedle mě válejí odpadky, co nějaká dobrá duše smetla a já jen tupě zíral/a do země, jakoby měl přijít někdo, kdo by mi řekl, co mám dělat. Po asi hodině čučení do ničeho mi došlo, že bych se mohl/a podívat do programu, co se teď kde děje.. chytrý nápad, že? Ale než jsem stačil/a vytáhnout potředné administrativní psaní, všiml/a jsem si, že vedle mě sedí příjemně vyhlížející člověk, tak jsem cosi prohodil/a, ani nevím co… a začali jsme se bavit. Nelituji, z mladíka se vyklubal velice milý přítel, a zjistili jsme, že máme hodně společného a je o čem se bavit. Společně jsme šli na přednášku Alfreda a Myry (znáte z lolita komunity) o cosplay. A tam se mi také hodně líbilo. Přednášející to pojali perfektně, poradili čeho se v cosplay vyvarovat, jak začínat, jakou postavu si vybrat na vlastní cosplay a co při výběru brát v úvahu. Také zasvětili, o čem vlastně copky je, jak se vyrábí atd… Bylo to poutavé, svižné, vtipné, plné skvělých fotek a dokonale mne to probralo. Mezi tím jsme s mým společníkem – Hayate se jmenoval – probrali spoustu věcí a po přednášce se vydali hned přes chodbu na další, na téma: Japonská kuchyně. Bohužel nebylo kam si sednout, stáli jsme a brzy došel konečně Shizuo, tak jsem s Hayatem rozloučil/a, jak se patří, neb nejsem nevděčník a poznal/a jsem jej velice rád/a.
            Přišlo mi, že ten poslední den bylo na AF více lidí, než ten předešlý, nevím… najednou se objevovali úplně nové tváře a coplaye a mi se Shizuem jsme vyšli ven, a tak jsme pořád procházeli mezi hlavní budovou a rotundou a já chtěl/a nahnat fotky, tak jsem se fotil/a  jak jen to šlo a s kým jen to šlo XD… Nakonec jsme našli i Sebastiana a Ritsu, kteří se ráno jeli ještě dospat do tělocvičny. A čtyřka byla opět kompletní. Ale jen na chvíli, protože Shizuo se odešel fotit s cosplayerkou Izayi, tak jsme jen ve třech vlezli do sálu A, kde začínlo povídání o smrti a jejích rozdílech v západní a japonské kultuře. OMG!!! Z té přednášky jsme utekli/y, říkám to přímo... bylo to děsné! Jakože ten člověk tam neřešil nic z toho, co měl a povídal nám, jak s jakýmsi Váňou a Seifertem hledali hrobku, či co. O.o Bylo vidět, jak tam lidi ještě mžourají, že by spali, protože tohle byla jedna z nejnudnějších věcí vůbec a zabil/a jsem tím půl hodinu ve svém životě! Už nikdy!!! Téma znělo lákavě, jenže ten chlap to prostě zabil… konec, tečka, byl to děs…
            A to byla poslední programová věc, kterou jsem na AF stihl/a, neb vlak mi jel ve 14: 20 a to zakončení festu mne popravdě tolik nezajímalo. S těžkým srdcem jsem se rozloučil/a se Sebastianem, s nímž jsme si slíbili, že on (ona) příští rok bude cosplayovat Gackta a já hideho XD XD XD mno to tedy potěš… ale jestli to vyjde, Gackt nám pomáhej XD S Ritsu jsem si během festu bezvadně rozuměl/a a vážně bych si jí vzal/a domů, protože bychom mohli debatovat od rána do večera nad nádherami psaní, nad iluzí dokonalosti a o lásce k múzám… Špatně se mi odjíždělo, bylo mi tam dobře… ale musel/a jsem…
            Shizuo mne doprovodil na hlavní nádraží, před tím jsme ještě byli na věži (ano, ta paní, co nás tam pouštěla se ptala, jestli jsme tam už jednou nebyli XD XD XD „anooo... to jsme my, ze včerejška“ XD)… opět jsem fotil/a a potom už… se jeho domů…
            Chvíli jsme čekali na můj vlak, povídali si, ale už to nebylo ono… rozloučení se naplánovat nedá, jako součást programu… slíbi/a jsem ovšem, že se do Brna zase vrátím příští rok… a víte co? Vrátím se tam!
            Byla to skvělá událost… moc za ni děkuji všem pořadatelům, i návštěvníkům…užil/a jsem si to maximálně…
            Přikládám i pár fotek  :) ^^



























10.05.2012 00:29:54
Dorian Harst
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one