1280_800_20100523125942386444 – kopie.jpg
Zatím nepíšu nic.
Sleduji seriál: Supernatural season 12
_____________________
Čtu knihu:
_____________________
Poslouchám hudbu: Good Charlotte, Simple Plan
_____________________
Facebook: Dorian Harst - aktivní
_____________________
Instagram: dorian_harst - aktivní

Report z koncertu Anli Pollicino a ACE

Report z koncertu Anli Pollicino a ACE - obrázek

Report z koncertu Anli Pollicino a ACE - obrázek

Zběžný průběh koncertem Anli Pollicino a Anonymous Confederate Ensemble
Všechny fotografie jsou mé...
Ničím, zde psaním nemám v plánu kohokoliv poškodit.

Užijte si to, třeba příště taky pojedete ;)

Kdy: 21.7.2012

Kde: Klub MATRIX, Praha 3

 

(Předem se omlouvám za drobné odchylky v programu, nepamatuji si to přesně)

            Na koncert ACE jsem se těšil/a strašně dlouho, protože to byl vůbec můj první J-rock koncert a doufejme, že ne poslední. Krom toho, dvě z mých čtenářek se mi přihlásily, že mají stejnou cestu, tak jsem byl/a rád/a, že se s nimi poznám. Nocturně i Arzeny chci moc poděkovat za večer, za společnost, za přispění k atmosféře a celkově za fajn zážitek s nimi. Od Arzeny jsem měl/a slíbený dárek (Uruhu – viz. photo níže). Ale nechci předběhnout.

            Z Noctu jsme byly domluvení/é, že se sejdeme okolo čtvrté na Václavském náměstí, neb naše znalosti hlavního města Prahy, zdáli se býti mizivé (za což se stydím, ale Noctu je ze Slovenska, tak jí to odpustíme :P), tak sraz pod koněm to jistil. Dostavil/a jsem se snad tak nějak v čas, zastavili/y jsme na nezbytně nutnou dobu v KFC, než jsme nabrali/y směr metro a Florenc. Nevěřili byste, jak je bloudění metrem fascinující, když ho máte s kým sdílet a vážně doufáte, že jedete na tu správnou stranu. Povedlo se! A nebudu tu líčit naši cestu autobusem z Florence na Tachovské náměstí (např. že jsme dobrých deset minut stáli/y na špatné zastávce a vůbec nám to nevadilo). Leč přece jen, jsme se dopravil/y a nebýt třech slečen, co shodou náhod také šly na ACE (to poznáte dle oblečení lidí), tak se do Matrixu vůbec nedostaneme. Naši cestu na místo bych hodnotil/a 4, protože 5 by bylo, jenom kdybychom se vážně ztratili/y, ale jako sranda byla.

            Před klubem už bylo vážně dost lidí, když jsme dorazili/y a tak nám bylo jasné, že nějak moc dopředu se asi nedostaneme. Čekala tam na nás Arzeny s kamarádkou Denčou (mimochodem také hideistka: vrrrrrrr ) a Nocturniny kamarádi Dominik a Kelly. Takto byla naše parta kompletní. Začínalo pomalu pršet a do klubu bylo psáno, že pouští o půl šesté. No psát to mohli, každopádně to otevřeli až skoro v půl osmé a to už nás s Dominikem napadala témata s Titaniku, že klíče leží na zemi za těmi mřížemi, stačí se nadechnout a potopit se pro ně. Komentování typu: “Oh Bože, Jacku, vezmi ty klíče, my se tady utopíme! Jacku, najdi je!“ Přičemž nikde nebyla lavička, kterou bychom popřípadě mohli vytrhnout ze země a ty mříže vyrazit. Smutné, že? Každopádně čas tam nám příjemně ubíhal hovorem, zejména o Versailles, kteří na konci roku ukončují svou činnost, což nás velice mrzí. Dalšími tématy byly Gackt, Mana a X Japan, no… rozhodně bylo co probírat a nenudili jsme se, ač už potom ke konci to bylo dlouhé a znovu začalo pršet.

            Okolo skoro té půl sedmé se ony zmiňované zamřížované dveře otevřely, aniž by se Jack a Rose nalokaly vody a dopadlo to tak, že kdo se rval dopředu, ten vyhrával. Šli jsme do podzemí, míjeje vše, co odpadlo z ošacení všem před námi, ale brzy jsme se dostali k šatnám, kde velké bágly bylo nutno si odložit a já samozřejmě si svou taštičku s králíkem nechal/a u sebe. Být v první řadě se zdálo beznadějné, neb vážně jsme tam nečekali tak dlouho, jako jiní, ale nemyslím, že bychom měli tak špatné místo, jen kdyby tam nepřekážel ten zpropadený sloup! Z toho bych měl/a komplexy stát u něj ještě tak hodinu navíc. Občas se ale hodil – chladil. Obvyklé čekání, ale překvapivě to ani nebylo příliš dlouho. Lidí bych tedy čekal/a více, nic moc to nebylo, ale i tak se na konci zdálo, že klub je naplněný. Jako první se na podiu objevili Anli Pollicino, kteří jeden po druhém přicházeli v červených košilích s černými kravatami (uvidíte v klipu níže) a až na konci v krásném červeném kabátku, s dlouhými vlásky přišla sama dokonalost, ozdoba kapely, zpěvák Shindy. Ono drobné, štíhlé cosi, co se nám zjevilo před očima, jako by nám učarovalo, protože víte, jak zbožňuji rusalky, víly a jim podobné a on vážně jako by byl jednou z těch múz. Upíral/a jsem na něj oči, jako na spásu a neustále s Noctu jsme si museli/y říkat, tak je krásný. Byl. Vážně byl.

            Vzhledem k tomu, že Anli jsem doposlouchával/a tak týden před koncertem a ještě sporadicky, tak příliš jsem jejich písně neznal/a, ale jak zahráli Game of Love, byl/a jsem ve svém živlu. Shindy nás naučil i ten komicky vypadající taneček, co uvidíte dole v klipu a celkově vypadal, že si to užívá. Vždy si stoupnul na bednu v popředí podia a shlížel na nás jako pán, byl skvělý, celá kapela byla. Zrovna před námi stál jejich kytarista Takuma, který to uměl pořádně rozbalit, hecoval nás, celkově si s námi hrál. Byl to hezký blonďák, vlasy mu padaly do očí. A Shindy ten se rozdával všem, nakláněl se přes podium, aby si každý na něj mohl sáhnout a sám/a mohu říct, že má štíhlounká stehna, kostnatá, hezky tvarovaná kolena a jemné prsty. Povím vám, člověk by ho sežral zaživa. Později byl chudák přejmenován z „Shindyho z Anli Pollicino“ na „Shinigami z Puchuliny“, neb Dominik měl o Anli asi takové informace, jako my o Praze. Bod mrazu. Nicméně Shinigami se ujalo. O.o Musím říct, že vážně hráli perfektně, ale zkuste si stát pod reproduktory! Zajímavé to bylo a mikrofon mohl být více slyšet, neb místy zpěvákův hlas v hudbě úplně zanikal. Pak se zpěvu ujal bubeník Kyozumi, spolu s Shindym zakládající člen kapely, zatímco zpěvák se posadil za bubny. Celkově měli rychlý, energický a divoký koncert, který z nás vysál většinu energie, a ta červená světla z nás činila kotel, ve kterém jsme se doslova vařili. Bylo vtipné, když se Shindy ptal, co v češtině znamená „hot“. Horko… horký… horko, horký… nakonec jsme zjistilo, že mu taky bylo horko, komu by nebylo :D přibližně po 7-10 skladbách se s námi rozloučili, nastoupili před nás jako elita, aby poděkovali za přízeň fanoušků, vyzvedli vlajku, co dostali a odešli. Áááá, měl/a jsem Shindyho sbalit sebou do tašky a vypadnout XD

 

 

 

 

 

 

            Chvíle času, kdy jsme se mohli napít, vydýchat a těšit se na to hlavní, proč jsme přijeli, protože přiznejme si, že jsme šli po ACE, jako „slepice po flusu“, jak se tak říká XD. A oni přišli!... vážně byly to oni… ACE! ACE! ACE! No chtěli jsme je a bylo to slyšet, vyvolávali jsme je, jak to bylo nedočkavé, ačkoliv málokdo popadal ještě dech. První se objevil houslista a vokalista Rookie Fiddler, který si musel poladit nástroj, vše připravit, aby byl ready, ale to už někteří z nás se po něm natahovali, protože popravdě mnozí (jako třeba Arzeny) přišli hlavně kvůli Rookiemu a vážně bylo oč stát. Když se skláněl, přede mně, mohl/a jsem na něm oči nechat, ač já tedy se hlavně těšil/a na basáka Toshiho. Ale co Gackt nechtěl, tak Rookie byl u naší strany podia a Toshi na té druhé… no ale to neznamená, že jsem si ho neužil/a. Nepředbíhejme. Ještě chvíli trvalo, že se naši chlapci odvážili až k nám, a to se první objevili podpůrní členové (kytarista a bubeník Shunji – kterému jsme říkali Ďura *dozvíte se, proč*), kteří nebyli oficiálními členy ACE, ale slušelo jim to stejně tak. ACE jsou kapela laděná do pirátského looku. Takže zpěvák Nimo v čapce Jacka Sparrowa se nám strašně moc líbil, smál se na nás a budil dojem roztomilého človíčka, s nímž by člověk zašel pokecat. Vážně byl fajn. Toshi, překvapil. Představoval/a jsem si ho jemnějšího, drobnějšího, možná s dívčími rysy, ale on to byl kus chlapa, doslova. Mužný, silný, neustále na nás házel chladné pohledy, co vypadaly nepřístupně. Jinak ale i tak se stal mou láskou z ACE, byl neskonalý. A Rookie se svými housličkami a píšťalou. Jop, měl i mikrofon, protože všechny zadní vokály v písních zpívá on. Překvapilo nás to, neb stál před námi a jeho hlas! Oh jeho hlas…. O.o nádherné…

            Představili se nám, opakovali jsme po nich jejich jména. Nimo! Toshi! Rookie! – ten měl mimochodem takové ty Uruhovské kalhoty s volnými stehny, kde se, jaksi ukazovala jeho světlounká kůže. (Ano, Arzeny – měli jste stejné kalhoty!) XD Měl bílé vlásky a pořád se usmíval, pořád, hezounký měl úsměv, člověk by ho umačkal. Hned z kraje si dal sólo na housle, to bylo něco pro naše uši. Pro moje určitě, protože už tak zbožňuji Sugiza, který je v hru na tenhle nástroj mistr, dle mého, a Rookie to válel bezchybně. Hezky se nám u toho kroutil, hýbat se uměl, jen co je pravda. Takové ty drobné plíšky na ošacení cinkaly s každičkým jeho pohybem. Pak nadhodil na housle kus Smetanovi Vltavy a to vím, že Noctu měla vlhké oči dojetím, viděl/a jsem to na ní. Myslím, že těch pár chvil, co se smyčec seznamoval s houslemi mezi vlnkami Vltavy, muselo oslovit každého z nás a bylo to znát v tichu, co se rozlehlo, i v obdivu, co jsme Rookiemu následně projevili. Na Vltavu nezapomenu, vryla se mi do paměti.

            Nebylo by to ono, kdyby se neukázal i Toshi se svým hříšným nástrojem (ehm.. basovou kytaru myslím, i když bych nepohrdl/a ani… ehm ehm…). Znáte ten pocit, když hodně blízko vás něco duní a vaše tělo se znatelně chvěje spolu s podlahou? A to bylo málo, jeho basovka nám rozechvívala bránice, dával nám to pocítit až do morků kostí. Neskutečný pocit to byl, jako bychom padali tak hluboko, jak vysoko nás před tím Rookie nechal vystoupat. Oh, můj Toshi byl dokonalý!

            A Nimo to roztočil pěkně peckou z názvu alba, Black Butterfly, kterou jsme samozřejmě znali a tak ho publikum doprovázelo. Předváděl se, ukazoval se, a slyšet ten hlas, který takovou dobu znáte jen ze sluchátek, nebo repro, slyšet ten hlas naživo, to je jako splnit si jeden z krásných snů. A že on měl velmi příjemný hlas. Houpal se v bocích, skákal z bedny na podium, prostě si to s námi užíval, bylo vidět. Byl to pirát. A my? My nestydatě ošahávali Rookieho, protože se nechal, koketka jedna. Sváděl nás pohledem, někdy dovolil, někdy si udržoval odstup, škádlil nás, i když už tak musel vědět, že jsme tím vším opití. Atmosféra byla skvělá. Ano, sáhl/a jsem si na něj, na jeho kůži na stehnech a níž na kalhoty, ale víte, nikdy bych si nedovolil/a víc. Je to z úcty, z úcty k tomu umělci, ať by to byl kdokoliv, protože je milé smět si sáhnout. Potěšit se, když nám to dovolil a nemusel, ale nemám rád/a, když někdo nezná své hranice. Ano, zklamali mne někteří, co zjevně neví, co je slušnost a čísi prsty sahaly, kam neměli, protože pod kraťásky byl volný prostor. Rookie nás potom žádal, až se nedotýkáme tam, kde nemáme a zcela to chápu. Až jsem se zastyděl/a za ty, co si tohle mohou k umělci dovolit a dobře mi z toho nebylo. Avšak on to bral s úsměvem, jako vše a ještě mnohokrát se k nám vrátil, abychom si ho mohli osahat. Brzy po Black Butterfly hráli Masquerade, jednu z mých oblíbených a to jsme se teprve vyřádili, ani mi nemluvte. Je to taková taneční písnička, kdy se prostě člověk musí vlnit, zpívá, ruce nahoře a plně vnímá rytmus. Ubozí lidé okolo kol mne, lituji Dominika za mnou, protože tanec miluji, a tak mi bylo proto srsti jen stát XD. Odnesli to všichni ostatní, ale ten song byl tak… víte co? Poslechněte si sami (dole).

            Pak už ani nevím, co hráli, známé, to ano, zpíval/a jsem, ale nepamatuji si ty názvy. Nicméně tohle bylo takové uvolněné, a přece rychlé, zatím Nimo nepřišel s žádným pomalým rytmem a tak jsme se začínali bát, že přijdeme o ty baladické krásy. Někde uprostřed některé písně se najednou přede mnou objevil Toshi! Můj Toshi! Bylo těžké tomu věřit, ale byl to on, hezky se nám tam vystavil, vrhl/a jsem se po něm, jak po kořisti. Měl na rozdíl od houslisty celé kalhoty a tak se dobrovolně přiznám, že jaksi se má dlaň dostala na jeho pozadí, kde se sice nezdržela dlouho, ale byla tam. Úplně sama, já nic! O.o Omakal/a jsem mu i basovku a prstíky, celou nohu… já bych mu udělal/a naprosté nehoráznosti, jak se znám, tak bylo dobře, že za chvíli zas šel na svou stranu podia, ale i tak ten zážitek s ním byl neskutečný a vzpomínám na něj stále. Vážně to byl kus mužského, žádná sušinka, líbil se mi strašně.

            Nastala „Sakura fáze“ :D protože my prostě chtěli aspoň jednu pomalou a nevím, jestli to měli připravené, každopádně když skončil jeden ze songů, tak jsme začali provolávat „Sakura! Sakura! Sakura!“ Nimo si musel dát prst před ústa, aby nás utišil, a myslím, že se nám nakonec byli nuceni podvolit, když se pak zbývajících členů ptal, zda jsou ready, protože museli asi něco poladit jinak, aby nám pak oznámil, že vážně jdou hrát Sakuru. Miluju tu píseň. Je tak nádherná, samo o sobě, natož ten text. Znám jej nazpaměť i v japonštině (v přepisu). Při jeho hlase, při Rookieho houslích, Toshiho basovce, a citu, který k té písni chovám, jsem se stěží bránil/a dojetí, protože toho jediného jsem se bál/a, že mne Sakura rozpláče. V té chvíli to byl pocit létání. Máte to před sebou, to co jste chtěli. Byla by hloupost se nenatáhnout se a nevzít si to, prostě jsem zavřel/a oči a vnímal/a tu nádheru. Svět pro mne neexistoval. Nevím, jestli tomu rozumíte… doufám, že ano…

            Došlo i na rozhovory typu: Toshi: „I´m hungry“ XD tvářil se, že neví, co říká, ale pořád jsme křičeli, tak to mělo úspěch. Nimo se na něj odkazoval, protože to měl s angličtinou těžší a jediný Toshi vypadal, že chápe trochu anglicky. No chápal určitě více, než já XD. S Noctu jsme občas vůbec nevěděli/y, ale ono to bylo jedno. Ještě nám pak zahráli, než odešli. Bylo to na mne takové rychlé, možná se mi to zdálo kratší, než Anli, že odešli tak brzy, avšak ti zkušenější z nás věděli, jak vyprovokovat kapelu. Začali jsme volat o přídavek, pořádně, bylo to slyšet celým prostorem a člen klubu ochotně otevřel dveře do šaten, aby to bylo slyšitelné i vzadu. A oni přišli!!! Přišli po druhé! Bylo to vážně od nich hezké, že se nám takhle rozdávali a po chvíli, kdy Rookie konečně našel své milované housle, tak nám ještě jeden z jejich songů věnovali. Tuším, že to byla Night of The Knights, ale jistý/á si nejsem. Zpíval/a jsem tak jako tak. Myslím, že při tom posledním vystoupení vůbec jsme byli úplně nejlepší, protože jsme věděli, že to končí, tak jsme ze sebe vydali i zbytky sil. ACE se nám ještě vystavili, Nimo se předvedl s vlajkou a opravdu zmizeli v těch zpropadených dveřích, kam jsme nemohli.

            Teď už to vezmu jen tak zběžně. Původní můj plán zněl – jet po koncertě domů, ale že se to tak zpozdilo, tak bych žádný vlak stejně nestihl/a. Zaplať Gackt, Dominik měl v Praze půjčený byt a ochotně mi nabídl přespání, spolu s Kelly a Noctu. No kdo by mohl odmítnout, byl/a jsem rád/a, protože v téhle partě to byl ještě velice zábavný večer. Zůstali jsme tedy v klubu ještě nějakou dobu. Seděli jsme na pódiu, někdo si byl koupit triko, plakát, fotky, kdo ví co, ale já jedu za týden na Advík, takže se nakupování nekonalo. Nocturna naše drahá nejdražší vylovila z baťůžku gumové bonbóny, které brzy ukradl Dominik a vůbec se neřád se mnou nechtěl dělit XD. Ne, nakonec jsme je snědli všichni. Když jsem u toho, dostáváme se ke skutečnosti, proč jsme pojmenovali bubeníka ACE, Ďura. (V té době jsme netušili, že se jmenuje Shunji) Jak jsme si tak seděli na tom podiu, kolem nás skoro nikdo, protože všichni horlivě nakupovali, tak za námi se onen bubeník objevil ještě s nějakým pomocným chlapcem od Anli, s úmyslem sbalit tam jejich nástroje. Dominik na něm mohl oči nechat, co si budeme povídat, to nezapře XD. Na obou mohl nechat oči, ale Ďura, byl hezčí. XD A náš Ďura hledal něco po zemi, pořád tam chodil a hledal, a hledal a hledal. Dominik už byl z něho bezradný, chtěl mu pomoct hledat, nebylo s ním k vydržení, pořád na něj koukal. A tak říkám: „Asi ňákú ďuru hladá.“ (yaoistická poznámka), ale nás to tak strašně rozesmálo, že se to prostě chytlo a byl to Ďura XD XD XD (btw. Celou dobu jsem mluvil/a slovensky, až jsem sám/a sebe překvapoval/a) Ale ten druhý hoch od Anli mu pomohl hledat a tak společně našli. Nebyla to žádná díra, co hledali, jen něco co už bylo sbalené v kufříku. Našli, rádcové, našli!

            Domča se rozhodl, že chce od Ďury podpis, ovšem ten už jaksi odmítal spolupracovat a Noctu byla toho názoru, že se nás bojí, když zalezl dozadu a raději nevycházel. No což, autogram od Ďury nemáme, se nedalo nic dělat. Ale pozor… jak jsme seděli tam na tom podiu, jeden z pořadatelů se nás zeptal, zda jsme správní fanoušci. Tak jasně, že jsme. Dostali jsme papír s tím, co kapely přeříkávali v češtině a měli to napsané japonsky. Anli hlavně nám pořád česky přáli: Dobrý večer! Jak se máme a Shindy „Ahoj!“ takže to jsme dostali a spravedlivě se o to podělili. Nikdo jiný to nemá. XD

            Před tím, ještě chci zmínit, že nás opustil/a Arzeny a teď lituje, neb když odešla, tak začala autogramiáda a všichni členové obou kapel se ukázali a podepisovali fotky a plakáty. Noctu si kvůli tomu koupila plakát, pochválila Rookieho, že je skvělý tanečník, přičemž on ji kompliment oplatil tím, že ji pověděl, že je lovelly J Vážně jí to slušelo.

            O tom, jak mne a Dominika pak div nevyhodili z klubu, kvůli tomu, že jsme stále stalkovali Ďuru, mluvit už nebudu. :D Ta paní - Domi je nazval „suka jedna!“ – nás pak velmi nehezky poslala ven, tak jsme tam museli čekat, než se vrátí Noctu s Kelly, které ještě čekaly na podpis od ACE. Celou dobu venku jsme měli s Domim poznámky o té ženské, jak to od ní bylo nefér, když takových lidí tam zůstalo a my jsme prostě se jim asi nelíbili. Dominikovi poznámky stáli za to, strašně jsme si rozuměli. A nakonec došli k závěru, že ta „suka“ nemá ráda gaye, tak nás vyhodila XD … taková netolerance, že? Děs!

            Naše cesta na byt vedla skrze Piano bar (gay bar), kde jsme se zastavili na čaj, i když už asi byla jedna v noci XD Kecali jsme o koncertu, o J-rockerech a gayích a především se bránilo Dominikovo pozadí. XD áááááá… sranda byla neskutečná, vážně to celé bylo bombové. Strávili jsme tam asi půl hodiny, zahřáli jsme se, zasmáli se a pokračovali na byt. Většinu cesty jsem si povídal/a s Noctu, o povídkách, o životě a tak. Ano spoileroval/a jsem. Ona ví, jak dopadne Odraz Usagiho tváře! :D Ale pořád mne chválila, víte, jak úžasný pocit to je, když k vám někdo vzhlíží? Nádherné, nádherné, nádherné! Má chvíle slávy nastala! Bylo to skvělé být mezi lidmi, kteří mne chápou, mají stejné koníčky, zájmy, mají rádi to, co já a vědí, o čem mluvím, když začnu žvanit o tom a o tom. Je to krásný pocit, být mezi svými. To se nedá ničím nahradit, vážně ne, je to jako doma a při tom ještě lepší, protože ti lidé se zajímají. Není jim jedno, co si myslím, dovedeme najít společné téma, smát se stejným poznámkám, které by normální člověk nepochopil. Je to prostě stejná řeč, víme, kdo jsme!

            Tady můj report končím. Nemyslím, že by vás mohlo ještě něco zajímat, kdyby ano, tak se hned ptejte. Případné dotazy rád/a zodpovím. Doufám, že jsem vás v reportu o nic neošidil/a. Přinejmenším o nic důležitého. Připomínám, že všechny použité fotky jsou moje!

            Jop: když jsme s Noctu jeli/y druhý den domů, na hlavním nádraží jsme nakupovali. Ona ukořistila prsten s křížem přes dva prsty, který vážně vypadal epicky. Noctu je fanatická Manaistka, je to znát a je to dobře, protože očividně Manu miluje, zná jej, ví, o čem mluví a celkově Manův styl je jí blízký, co se týče módy. Jedině dobře. Já jsem samozřejmě též musel/a mít nějaký suvenýr, tak to vyhrála epická elektrická kytara, jako přívěsek na řetízku. Mezi všemi těmi úžasnostmi se mi prostě zalíbila, oslovila mne a tak byla moje. (viz. photo níže) …

            Koncert považuji za skutečně velice vydařenou akci a všem, kteří ji se mnou sdíleli, strašně moc děkuji. Bylo to s vámi skvělé, užil/a jsem si to na maximum, ničeho nelituji. Ohromně mě to nabilo a setkání s vámi všemi  - čtenáři, nebo j-rockery, popř. obojím, bylo pro mne už samo o sobě zážitkem. Ještě jednou tedy…

Děkuji vám!

 

 

 

 

 


23.07.2012 13:31:05
Dorian Harst
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one